Práce z domova, fenomén roku 2020, potřebuje legislativní podporu a nastolení jasných pravidel
Práce z domova, e-working, teleworking. Pojmy, které se v loňském roce zapsaly do slovníku většiny firem, pro jejichž fungování se staly vzhledem k pandemické situaci nezbytností. Lze očekávat, že trend home-office bude i nadále pokračovat. Podle Mgr. Michala Beňa, PhD. z Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, který se e-workingu a jeho dopadům na pracující společnost věnuje ve spolupráci s VŠTE již několik let, se práce z domova stane standardem a je nutné řešit legislativní postupy, ochranu zaměstnanců i nové otázky a fenomény, který tato forma práce s sebou přináší. Jedním z nich je například i e-mobbing, tedy kyberšikana.
Chybějící právní rámec v oblasti práce z domova začíná řešit již řada států. Jednotný postup však chybí i v rámci evropské legislativy. Je zřejmé, že pracovní návyky zaměstnanců se mění a je nutné zajistit právní ochranu pro ně i zaměstnavatele. Když opomineme pandemickou situaci, která samozřejmě nástup trendu práce z domova značně urychlila, standardní osmihodinová pracovní doba v přesně stanoveném čase přestává obecně vyhovovat potřebám moderního zaměstnance. Dle Beňovy studie je zhruba každý třetí současný zaměstnanec z generace mileniánů (osob narozených mezi lety 1977-1997), a to z nich dělá nejsilnější skupinu na pracovním trhu. „Pro tuto generaci jsou důležité tři aspekty, a to flexibilita, autonomie a naplnění. Požadavky, které pracovní osmihodinový režim s fixním začátkem a koncem neposkytuje,“ říká Beňo. Práce z domova, pokud je možná, přináší pozitivní aspekty do života pracovníků. To jde ale ruku v ruce i s pravidly, která jsou potřeba nastavit. Je potřeba také upozornit, že na pracovním trhu je v současné době pět generací pracovníků a každá má jiné potřeby a aspirace.
Lze očekávat, že počet e-pracovníků, kteří budou pracovat z domova, se bude každým rokem zvyšovat i po pominutí pandemie. V průběhu studie se podíl e-workingu zvýšil v průměru o 57 %. Výsledky dále naznačují, že 22 % zaměstnanců chce pokračovat v práci z domova natrvalo a více než jedna třetina, tedy přesněji 35 %, častěji než předtím. Pouze 15 % zaměstnanců možnost e-workingu nevyužije vůbec, zbytek bude možnost práce z domova využívat jen občas. Dle rektora Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích Ing. Vojtěcha Stehela, MBA, PhD. pandemie urychlila vzestup e-workingu a je určitě důležité a na místě řešit tento trend komplexně. „Tématem home office se zabýváme na škole dlouhodobě a věříme, že výsledky studií přispějí k tomu, aby firmy k home-office přistupovaly efektivně, a zároveň jsme se posunuli v legislativní oblasti,“ komentuje probíhající studie Stehel a pokračuje: „I my na škole home-office režim zažíváme na vlastní kůži, snažíme se pro naše přednášející i studenty vytvořit ty nejlepší možné podmínky, abychom situaci zvládli a překonali. Přesto naše zkušenost ukazuje, že profesorům i studentům chybí osobní kontakt a prezenční studium.“
I přesto, že home-office přináší pozitivní aspekty, dle Michala Beňa se zaměstnanci mohou potýkat i s negativními dopady. Jednak práce z domova nemusí vyhovovat všem věkovým kategoriím, velkou roli hraje také technická zdatnost, podmínky a prostředí, ve kterém svoji práci vykonávají. „Pokud pracujete z domu, musíte tomu přizpůsobit podmínky a vytvořit si vlastně svoji kancelář. I vaše rodina by měla respektovat to, že jste v určitém čase v práci a nemůžete se tedy věnovat jiným činnostem souvisejícím s chodem domácnosti,“ potvrzuje Beňo. Nejčastějšími důvody poklesu produktivity související s e-workingem jsou péče o děti, domácí výuka a starost o domácí mazlíčky (28,41 %), domácí rutina (26,13 %) nebo méně práce (21,59 %). I přesto ale během prvního lockdownu 52,78 % zaměstnanců tvrdilo, že udělalo stejné množství práce jako z kanceláře.
Dalším negativním fenoménem, který se dle Beňova zjištění objevil v souvislosti s prací z domova je tzv. e-mobbing. Z posledního výzkumu vyplývá, že z 612 dotazovaných pracovníků se drtivá většina v uplynulých šesti měsících minimálně jednou setkala s jednou z forem e-mobbingu. Jedná se o různé formy znepříjemňování pracovního života, mezi které nejčastěji patří nedůvěra ze strany mikromanažerů, kdy je zaměstnanec bombardován e-maily, telefonáty nebo je kontaktován během dovolené nebo naopak nadřízený nebo kolega ignoruje zaměstnance a ten nemůže dokončit svoji práci. O mikromanagement se jednalo téměř 7 z 10 případů. „Vnímaná vzdálenost a anonymita může znamenat, že e-mobbing může být všudypřítomný, dotíravější a vytrvalejší. Nutno však zdůraznit, že výzkum se nezabýval intenzitou nebo frekvencí e-mobbingu v jednotlivých případech, pouze jeho přítomností,“ dodává Beňo. Stejně jako se práce přesunula do domácího prostředí, stejně tak se přesunul i mobbing. V legislativě ustanovující pravidla pro home office by měla být předmětem diskuse i pracovní kyberšikana a nastolení pravidel pro ochranu zaměstnanců.
Beňo dále zdůrazňuje, že e-working je vhodný zhruba pro 35 % profesí v Evropské unii, proto pracovní pozice, kde je nutná osobní interakce zaměstnanců, budou určitě dále existovat. Kancelář vždy sloužila jako klíčové místo pro socializaci a interakci zaměstnanců. „Avšak bylo by velkým zklamáním, pokud by zaměstnavatelé a manažeři dále nepokračovali v již rozběhnutých změnách, až skončí pandemická krize. Covid-19 podnítil největší experiment e-workingu, který urychlil změny na budoucím pracovním trhu a bude velmi důležité, jak budeme o práci v následujících letech uvažovat. Nejhorší věc, kterou může společnost udělat, je ignorovat to, co jsme se dozvěděli o naší pracovní síle a o tom, jak fungujeme a pracujeme. Čelíme digitální vlně tsunami, která se věnuje nejen e-learningu a e-workingu, protože technologie mění způsob, jakým žijeme, jak, kde a s čím pracujeme. A otázka zní, zda jsme na to připraveni,“ doplňuje Michal Beňo.
