Těší mě, když vznikne něco, co lidi využívají a mají z toho radost

Ing. Michal Žemlička, MBA je absolvent VŠTE v Českých Budějovicích. Nyní vede firmu Granteum s.r.o., která je spin-off firmou VŠTE a specializuje se na dotační poradenství, přípravu projektových a grantových žádostí a administrativu související s projektovou realizací obecně. Granteum staví na více než desetileté zkušenosti v získávání prostředků a realizaci projektů financovaných z tuzemských i zahraničních zdrojů.

Na VŠTE Michal Žemlička studoval v letech 2007-2011 bakalářský program Ekonomika podniku, inženýrský titul pak získal na Vysoké škole logistiky v Přerově.

Proč jste si vybral ke studiu VŠTE?

Po střední škole jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu České Budějovice, na jejímž základě v roce 2006 VŠTE vznikla. Bylo nám tehdy nabídnuto po složení přijímacích zkoušek nastoupit do prvního otevřeného semestru na VŠTE. Začínali jsme tehdy letním semestrem a já jsem měl tedy tu čest patřit mezi první studenty nově vzniklé vysoké školy.

Jaké to tady tehdy bylo?

Myslím, že z dnešních studentů by to tu v době, kdy jme tu studovali my, poznal jen málokdo. Aktuální stav je výsledkem 15 let dramatického rozvoje školy. To ostatně potvrzuje i údiv mnohých bývalých spolužáků, kteří se sem po letech mají možnost vrátit a jsou zpravidla velmi mile překvapeni. Neskutečný je i růst školy co do počtu studentů, začínalo nás tehdy zhruba 150 a nyní tu je tuším 4000 studentů.

Proč jste po studiu zůstal na VŠTE?

Malý kolektiv studujících byl velmi zajímavý v tom, že jsme se měli možnost velmi dobře poznat a zároveň i zapojit do chodu školy. Myslím, že jsme s několika dalšími studenty patřili k těm aktivnějším, pracovali jsme například na vznikajícím studentském časopise, pořádaly první ročníky studentských grilovaček. To byl myslím důvod, proč si nás pak někteří pedagogové vybírali na spolupráci například jako pomocné vědecké síly. Do zaměstnaneckého poměru na VŠTE jsem pak vstoupil na útvaru pana profesora Váchala a začínal jsem jako referent projektových prací. Práce na projektech mi vždy přišla velmi zajímavá a kreativní. Samozřejmě, je s tím spojeno mnoho administrativy a není to vždy snadné. Ale množství rozvojových aktivit, které se kolem VŠTE děly a stále dějí, dává záruku toho, že se rozhodně nejedná o práci stereotypní.

Pamatujete si svůj první projekt?

Vlastně pamatuji. První pomyslné „projektové ostruhy“ jsem získával na projektu česko-rakouské příhraniční spolupráce. Šlo o profesní vzdělávání lidí, kteří dělali povětšinou na CNC strojích. Cílem projektu bylo zvýšit jejich odborné i jazykové kompetence tím, že jim bude umožněno vyzkoušet si svou práci u zaměstnavatele na opačné straně hranice.

Co je podle vás na projektech nejnáročnější?

Rozhodně je to jejich administrativní část. Dotačních zdrojů a nástrojů je hodně, není výjimkou, že pravidla poskytovatelů se od sebe velmi liší, používají se různé administrační systémy, různé postupy. To ale samozřejmě chápu jako hlavní předmět naší práce, poprat se s administrativou a umožnit řešitelům projektu soustředit se na cíl a výsledky, ke kterým se zavázali a které od realizace očekávají.

Jaký projekt považujete za nejzajímavější?

To nelze takto jednoduše říci, aktivity kolem školy a partnerských subjektů, se kterými mám teď možnost pracovat, jsou skutečně pestré. A to je na tom vlastně možná to nejzajímavější. Myslím, že označení školy – akademická obec je velmi trefné.  Vysokou školu asi většina chápe z pohledu vzdělávací a výzkumné činnosti. Instituce této velikosti a charakteru má ale i budovy, které je třeba modernizovat, rekonstruovat… stejně jako obec pak máme chodníky, parkoviště, zeleň nebo třeba knihovnu ale i školku a teď nově i základní školu… Obce mají kulturně činné organizace nebo spolky. My máme například sportovní spolky hokejistů, basketbalistek a šachistů. A všechny tyto činnosti a jejich rozvoj je možné podpořit z veřejných prostředků formou projektů. Projektová činnost školy se skutečně od projektů řekněme malé obce v mnohém neliší. Granteum si ale klade za cíl hlavně propojovat na společných projektech požadavky praxe a VŠTE jako výzkumné instituce a tam vznikají skutečně zajímavé aktivity.

Jak to funguje v praxi?

Zadání většinou přijde od malého nebo středního podniku, který nedisponuje výzkumným oddělením nebo laboratořemi. Zato má specifický problém, který potřebuje a neumí svépomocí řešit. Škola má odborníky, a tedy i know-how v mnoha oblastech a zpravidla i nástroje, jako jsou laboratoře nebo třeba software. Mým úkolem a úkolem mých kolegyň je pak pokud možno najít vhodný finanční nástroj, kterým je možné tuto spolupráci a transfer know-how financovat. V případě, že jsme úspěšní, tak i následně zajistit veškerou související administrativu spojenou s přípravou žádosti a realizací tak, aby se zadavatel a akademičtí pracovníci mohli soustředit pokud možno jen na problém, který potřebují řešit.

Je to tedy hodně o financích?

Ano, Granteum je tu od toho, aby řešilo dotační, grantovou, nadační administrativu. Nevyhneme se tedy sestavování rozpočtu, detailních finančních plánů, finančních zpráv atd.

Řadu let jste působil jako vedoucí projektového oddělení VŠTE. Jaký je rozdíl mezi školními projekty a těmi pro firmy?

Je to jiné. I teď samozřejmě řešíme mnoho projektů pro školu. Hlavní rozdíl vidím v tom, že business je daleko přísnější na čísla a na výsledky. Akademické prostředí je ochotné, řekněme, počítat i s jistou mírou neúspěchu. Když například výsledek výzkumu není ihned aplikovatelný a nemá okamžitý odraz v příjmech. Partner z businessu chce zpravidla hned vědět, jaký finanční efekt může z projektu očekávat a na dosažení těchto cílů samozřejmě trvá.

Co vás na tom nejvíc baví?

Především ona různorodost a také to, když vidíte progres instituce a partnerů, že jim pomáháte řešit financování něčeho, co má smysl. Zejména mě těší, když vznikne něco, na co si můžete fyzicky sáhnout a lidi to využívají a mají z toho radost. Moc se mi líbí například odpočinková zóna v areálu školy, rozšířená mateřská školka nebo i nedávno vysázené stromy. Velmi se také těším na nové laboratoře, které by v kampusu měly vzniknout.

Jaké největší projekty jste dělal?

Asi největší co do finančních prostředků jsou právě připravované laboratoře. Ale administrativně jsou náročnější spíše neinvestiční projekty, které zahrnují mzdové prostředky. Administrativní náročnost zpravidla není o velikosti rozpočtu. Za mě je úspěchem, když projekt splní všechny výstupy, dodrží harmonogram a rozpočet a nám se pak podaří vše profinancovat v předpokládané míře. Musím říct, že pyšný jsem hlavně na to, že právě toto se nám s kolegyněmi dlouhodobě daří.

Jaké bylo studium MBA na VŠTE?

Náročné a zajímavé současně. Je super, že přednášky zajišťují i odborníci z praxe, významné a erudované osobnosti v oboru. Je dobré slyšet, jak přistupují k teoretickým problémům v praxi. Jak svoji práci na denní bázi řeší.

V čem to bylo náročné?

Myslím, že pokud berete studium vážně, je vždy náročné. Významnou část ale hraje i fakt, že výuka probíhá intenzivně ve víkendové dny.

Jaká vám MBA pomohlo v profesním životě?

Otevřelo mi to v některých věcech oči. Je zajímavé slyšet zkušené manažery, jak specificky přistupují k běžným problémům a jak je řeší.  Vzpomínám si například na  Ing. Bohdana Zronka, šéfa divize Jaderné energetiky ČEZ, když mluvil o personalistice a cyklech, které bere v potaz. Bylo pro mne ohromně zajímavé slyšet, jak musí uvažovat při náboru nových kolegů v několikaletých cyklech, než získají potřebnou kvalifikaci a mohou se posadit do „velína“, jak v tomto specifickém provozu zaměstnance řídí a motivuje. 

Doporučil byste MBA studium i někomu dalšímu?

Určitě. Pokud děláte řídící pozici nebo máte ambice takovou pozici vykonávat. Je nesmírně zajímavé mít možnost se inspirovat zkušenějšími a současně mít možnost se na svou práci podívat řekněme s nadhledem. Studium MBA není jen o zajímavých vyučujících, ale i o kolektivu, kdy se potkáte se spolužáky – kolegy, kteří mají zpravidla podobné uplatnění a řeší podobné problémy. Studium MBA mne rozhodně donutilo přehodnotit některé postupy, které jsem bral do té doby jako rutinní.