Čtyřiatřicetiletý Vojtěch Stehel, dosavadní prorektor Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, který patří k první vlně jejich absolventů, se od ledna 2021 stane teprve třetím rektorem této nejmladší české veřejné vysoké školy. V tajné volbě ho počátkem července do této funkce zvolil Akademický senát VŠTE. Ten prostřednictvím ministra školství navrhl prezidentu republiky jeho jmenování. Ve funkci vystřídá Marka Vochozku, jemuž na konci roku skončí zákonem daný maximálně osmiletý mandát.
Vzpomenete si ještě, kdy jste jeden zaznamenal toho druhého?
Marek Vochozka: Určitě to bylo při hodinách kurzu Marketingu v letním semestru roku 2008.
Vojtěch Stehel: Přesně tak, škola v té době existovala druhým rokem, Zřízena byla zákonem v březnu 2006 a já na ní začal studovat hned o rok později. A jsem na ní dodnes. Takže sportovně řečeno, klubista jako hrom.
Čím jste prošel?
VS: Vedle vlastní vědecké a pedagogické práce jsem na škole prošel mnoha úseky a pozicemi, a to od referenta na studijním oddělení, přes marketing, interní audit, kancelář rektora, odborného asistenta až po prorektora. Díky této cestě od píky znám ve škole každé oddělení a mám jasnou představu, jak má fungovat. Zároveň chápu potřeby a očekávání studentů, protože ještě nedávno jsem byl jedním z nich.
Co jste tehdy dělali?
MV: Já na školu nastoupil v roce 2008 jako odborný asistent Katedry ekonomiky a managementu a přednášel marketing. Poměrně brzy, koncem března 2009 mě pak Akademický senát pověřil jejím vedením místo odvolaného rektora.
VS: To já studoval podnikovou ekonomii a management v bakalářském programu. Tehdy tu ani jiný nebyl. Dohromady nás bylo nějakých 150 studentů a studentek, pár desítek pedagogů a zaměstnanců, prostě začátky ve skromných podmínkách. To s dnešními možnosti, které škola nabízí, nelze vůbec srovnávat.
Vzpomenete si ještě na studenta Stehela?
MV: Jak by ne. Nešlo jen o to, že na hodinách marketingu patřil k těm aktivním a přemýšlivým, ale přenesl to i mimo výuku. Byl u zrodu studentského časopisu, stal se prvním předsedou Studentské unie, byl i členem Studentské komory Akademického senátu VŠTE. Takže jsme postupně spolupracovali v mnoha oblastech. Poznáte, když chce někdo věcem pomáhat a posouvat je správným směrem. Měli jsme tak logicky společný cíl a zájem.
VS: Pro mě bylo zcela zásadní, když jsme se potkali a debatovali, slyšet jasnou vizi kam škola, která tehdy sídlila v pronajatých prostorách, míří. Byl v tom prostě tah na branku. Právě jeho vize mě přesvědčila, že má smysl pro školu pracovat a po absolvování na ní i zůstat. Byla to dobrá volba, protože vždy jsem dostal prostor obhajovat své návrhy, stanoviska, myšlenky, i když byly třeba kritické. A když se je podařilo obhájit, což samozřejmě nebylo vždy, tak se i realizovaly byť jsem byl tehdy obyčejným referentem. Prostě tohle bylo a je pro školu typické – rozhodování na základě argumentů. To považuji za velmi důležité, a proto si spolupráce s profesorem Vochozkou velmi vážím.
Které události z této doby pokládáte za natolik důležité, že ovlivnily vás či školu?
MV: Těch je mnoho. Jsou to jednak úspěchy třeba v podobě akreditace jednotlivých oborů a programů. Ale jsou to i události méně příjemné jako snahy ministerstva školství a dalších o likvidaci školy. To se psal rok 2010 a šlo nám o holou existenci. Přestože se podařilo všechny ataky se ctí odrazit, nerad na to období vzpomínám.
VS: Pro mne je klíčové, že přes veškeré události té doby se udržel rozvoj školy. Ať již v akreditovaných bakalářských oborech, nebo růstu počtu studentů až na 4500. Zároveň se podařilo získat i magisterské obory, čemuž by na počátku věřil asi jen málokdo.
Co se povedlo, co naopak zůstane na vašem nástupci?
MV: Povedlo se školu majetkově, personálně a kvalitativně stabilizovat. Ale to je nikdy nekončící proces. Proto je třeba pracovat na dalším zkvalitňování výuky, výzkumné činnosti a spolupráci s podnikovou praxí v regionu.
VS: Počítám s tím. Už nějaký čas z pozice prorerektora a statutárního zástupce rektora se na řízení podílím, a proto tyto oblasti velmi dobře znám. Mám určitou vizi, jak na nich dále pracovat a rozvíjet je.
Jaké to vůbec bylo ve dvaatřiceti začít školu řídit? Věřil jste si, nesvíraly vás třeba pochybnosti?
MV: To bylo tak hektické období, že jsem neměl prostor přemýšlet nad pocity. Přebíral jsem školu, která byla svým způsobem v problémech. Tím však nemám na mysli vnitřní pnutí, které nebylo malé, ale spíše různé ataky zvenčí. Když jsem začínal na pozici pověřeného rektora VŠTE, pracoval jsem 16 hodin denně, mnohdy sedm dní v týdnu. Povahou jsem bojovník, a tak jsem šel za cílem a snažil se ho dosáhnout. Už proto, že jsem cítil velkou odpovědnost vůči kolegům a studentům, kteří mi dali důvěru. Spolu jsme budovali vysokou školu téměř na zelené louce. Z mého pohledu se nám to podařilo.
A vidíte, bylo z toho dvanáct let. Čtyři roky jako pověřený a osm let jako řádný rektor. Jak vás změnily?
MV: V mnohém. Především jsem přišel o řadu ideálů. Na začátku jsem měl pocit, že když člověk dělá správnou věc – pomáhá budovat centrum tolik potřebného vzdělání v regionu, v němž žije, získá podporu okolí. A to i mimo samotnou vysokou školu. Bohužel, ukazuje se, že řada lidí nejenže podporu není schopna poskytnout, ale s radostí hází klacky pod nohy, mnohdy bez racionálního důvodu. Stále však mám víru. Potkal jsem totiž i mnoho poctivých, ochotných lidí, kteří umí a chtějí pomoci bez jakéhokoliv osobního prospěchu. Jde jim prostě o věci. Je třeba ctít správné hodnoty, pracovat a vytrvat.
Váš nástupce je nyní jen o dva roky starší, je mu čtyřiatřicet. Co byste mu poradil?
MV: Myslím, že mu není třeba radit. Vojtěch Stehel stál v minulosti u všeho, co se na VŠTE dělo, ať už jako student, nebo její zaměstnanec. Získával zkušenosti takříkajíc v první linii a mohl si na vše utvářet názory. Navíc posledních pár let je jedním z prorektorů, poslední rok i statutárním zástupcem rektora, takže se podílí i na tvorbě strategického záměru školy pro roky 2021 až 2025. Ví, kam VŠTE směřovat.
S čím do toho půjdete? Výchozí pozice jsou dost odlišné – tehdy se škola teprve profilovala, zatímco dnes už je usazená. Nebo ne?
VS: Máte pravdu, škola je již poměrně stabilně usazená. Někdy bývá zvykem, při zvolení nového rektora, pálit mosty a otočit strategii o 180 stupňů. To ale není má cesta. Já chci přirozeně navázat na dosavadní rozvoj a postupně prohlubovat všechny činnosti, které nám z podstaty náleží. Tedy hlavně studium a aplikovaný výzkum. Ale je tu i prostor dobudovat zázemí školy, rozvíjet její postavení.
Změní vás tahle funkce?
VS: Věřím, že nezmění. Mé hodnoty a postoje kolegové znají a nemyslím si, že by změna pozice na to měla mít vliv. Samozřejmě se změní charakter mé práce, ale s tím počítám. Beru to tak, že nižší věk našich rektorů symbolizuje modernost, progresivitu a čerstvý vítr, který se do našeho vysokého školství snažíme přinášet.
Co tedy školu a její studenty v novém akademickém roce čeká?
MV: Z novinek především půjde o nový bakalářský program Řízení lidských zdrojů. Navazující program Konstrukce staveb nahradí Pozemní stavby. Měníme rovněž způsob výuky v prvních ročnících. Chtěli bychom, aby se studenti, přicházející ze středních škol, lépe adaptovali na prostředí vysoké školy. Provedeme je individuálně nejen zápisem ke studiu, ale i zápisem do skupin a do předmětů. Seznámíme je s vysokoškolským prostředím, vysvětlíme roli vysokých škol ve společnosti, význam pro budoucí život našich absolventů. Budeme vytvářet pevné studijní kruhy. To pomůže studentům vytvářet vzájemné sociální vazby. Budou se ve škole cítit komfortně a ztotožní se s ní a jejím prostředím.
VS: Kromě toho kolegové z IT připravili velmi zajímavou a přehlednou aplikaci do mobilu, která by měla systém pro studenta trochu zpřehlednit a usnadnit mu, aby například nepřišel o žádnou důležitou zprávu na nástěnce. Chceme prostě, aby se na škole dobře cítili. Budeme pracovat na tom, aby se VŠTE stala první volbou pro technicky zaměřené studenty v Jihočeském kraji, aby postupně navyšovala počty absolventů a zároveň jim dala ten nejlepší možný základ pro reálný profesní život a úspěch v povolání. Právě proto chci klást velký důraz na praktický smysl výuky a zejména projektů.
Zdeněk Zuntych
