Marek Hrstka: Madeira? Byla to neskutečná jízda!

První vlnu koronavirové epidemie prožil daleko od rodiny – na Madeiře, kde studoval turismus a marketing. I přes nepříjemnou situaci si Marek Hrstka studijní pobyt užil a domů si přivezl celou řadu krásných vzpomínek.

Proč jste si vybral Madeiru?

Místo jsem si vybral podle tří základních kritérií. Prvním bylo přírodní bohatství a pověstná mentalita latinkářských zemí. Dále jsem chtěl lokalitu, kde se většina místních lidí domluví anglicky, což Madeira splňuje díky turismu. Posledním kritériem byla finanční náročnost, v tomto je Madeira srovnatelná s Českou republikou.

Jak moc vám pobyt narušila koronavirová krize?

Omezila mě především v prezenčním studiu, kdy jsme se po pár týdnech výuky přesunuli na platformu ZOOM, kde probíhaly veškeré hodiny. Osobní výuka pro mě byla lepší, protože se mě snažili zapojit jak vyučující, tak spolužáci, kteří se chtěli setkávat po škole. Po přesunu na ZOOM to však nebylo možné, situace byla řízena obdobně jako v Česku. Veřejná doprava byla omezena jen pro rezidenty, omezeny byly i vstupy do obchodů, do toho uzavřené restaurace a tak dále.

Přemýšlel jste, že byste odletěl zpátky do Čech? Měl jste vůbec takovou možnost?

MZV ČR všem studentům doporučilo vrátit se domů. Situace v Česku se měnila každou hodinou a přišla mi lehce chaotická, na druhé straně byla rozumnou formou prezentovaná situace na Madeiře. Výhodu jsem viděl ve dvoutýdenním zpoždění oproti České republice a lepším čtení situace. Zároveň je ostrov dimenzován z hlediska nemocničního zařízení pro rezidenty i turisty. V této době na ostrově turisté nebyli, takže byl pro případ rozšíření nákazy zajištěn větší počet lůžek v přepočtu na počet obyvatel. Možnost návratu byla, ale do jaké míry byla proveditelná, to nevím. Několik studentů odcestovalo, ale vzhledem k rušení letů to byla velká loterie. Ještě teď mi dluží TAP Portugal peníze za zpáteční cestu, kterou jsem měl naplánovanou na červen. Kupoval jsem ji v únoru před propuknutím epidemie.

Být v tak těžké situaci daleko od rodiny a přátel jistě není příjemné. Necítil jste se příliš izolovaný?

Kontakt s rodinou a přáteli by mi scházel víc, pokud bych byl jen pár kilometrů od nich a nemohl je navštívit. Takhle jsem věděl, že nebudu hrozba, která by je mohla nakazit. Často jsme si volali, navíc jsem bydlel v domku se svou přítelkyní, takže oporu jsem měl i z této strany.

Respektovali tamní lidé opatření?

Když přišlo nařízení od místního prezidenta, všichni si ho brali k srdci a dodržovali ho.

Jaká byla nálada mezi ostatními studenty?

Moc jsme se nepotkávali, ale často jsme si psali nebo volali. Lidé na rezidenci (něco jako kolej u nás) měli přísný režim. Vzhledem k těžké situaci mi přišlo, že se v tom občas koupali víc, než bylo zdrávo. I přes to všechno to zvládali dobře.

Takže resumé: Jste i přes koronavirovou krizi rád, že jste mohl na Madeiru vycestovat?

Samozřejmě, byla to neskutečná jízda, dny utíkaly jak o život. Madeira je opravdu nádherné místo a nedá se procestovat ani za půl roku, je tam tolik rozmanitostí a zajímavostí. Plánuji se tam v budoucnu vrátit alespoň na návštěvu.

Na VŠTE jste dokončil Logistiku. Jaký nyní bude váš další krok?

Aktuálně sháním práci v oblasti výrobní logistiky, přemýšlel jsem i nad vlastním podnikání, ale myslím, že je nejprve dobré nabrat zkušenosti. Možností je dost.

Neláká vás život v zahraničí? Jaká je vaše případná vysněná destinace? 

Abych řekl pravdu, neláká… Po půlroce jsem rád, že jsem mezi svými. Neříkám, že bych nechtěl pracovat v zahraničí, někdy mi přijde práce v Česku podhodnocená. Když si ale vezmu negativa, kdy bych neviděl svou rodinu a kamarády, tak dojdu k tomu, že by práce v zahraničí pro mě nebyla. Všichni stárneme a peníze nejsou všechno, je důležité najít nějakou hladinu. Vysněnou destinací byla Madeira a na dovolenou pojedu spíš do severských zemích.

Václav Votruba