Vystudoval obor Konstrukce staveb, posbíral významná ocenění a nyní přemýšlí, po jaké profesní cestě se vydat dál. Jedno je jisté, šestadvacetiletý Vojtěch Zmek, který pochází z Benešova u Prahy, se v životě neztratí.
Představte nám projekt polyfunkčního domu, za který jste dostal čestné uznání v soutěži Student Presta Jižní Čechy…
Projekt vznikl v rámci předmětu Projekt I na bakalářském studiu. Měli jsme zpracovat projektovou dokumentaci polyfunkčního domu do reálné zástavby, navrhnout dům, který by tam pasoval. Vybral jsem si ulici Fráni Šrámka v Českých Budějovicích. Vedoucí práce pak navrhl tři projekty do zmíněné soutěže. Musel jsem svůj projekt prezentovat, říct, čím je zajímavý, obhájit své řešení. Zkoušeli mě různě nachytat, ale nenechal jsem se. (úsměv) Čestné uznání mě velmi potěšilo. Bylo to zadostiučinění. Skutečně pěkná odezva, na jejíž základě jsem si říkal, že bych se tím jednou mohl opravdu živit.
Proč ulice Fráni Šrámka?
Protože jsem kousek od ní bydlel. Je tam proluka, kam se polyfunkční dům hodí. Polyfunkční dům znamená, že první patro je věnováno obchodům, službám, zatímco vyšší patra tvoří byty. V zadání také bylo, že stavba musí mít průjezd a zajištěné parkování. To jsem umístil do dvora.
Na kolik by realizace takového domu přišla?
Když cenu odhadnu od oka, tak si myslím, že by to byla investice kolem 30 milionů korun.
Na projektu mě zaujalo, že jste do stavby zasadil jen tři byty, zato však velmi rozsáhlé…
Je to kvůli osvětlení. Kdybych prostor rozdělil na více bytů, měly by osvětlení jen z jedné strany, což není dobré. Dům je úzký a dlouhý. Jeden byt má skoro 200 metrů čtverečních, je to skutečně hezké 3+1. (úsměv)
Zmíněné ocenění není jediné, co máte na kontě…
Ještě jsem získal čestné uznání Vladimíra Lista za projekt Regenerace obvodového pláště bytového domu. Organizátorem je Česká agentura pro standardizaci. I z toho mám velkou radost.
Kde jste se dozvěděl o VŠTE?
Bylo to v Brně na Gaudeamu. Tehdy jsme tam vyrazili rovnou s celým zájezdem z průmyslovky ve Vlašimi, kterou jsem studoval. S kamarády nás VŠTE zaujala, nejsem tedy jediný, co se od nás pro VŠTE rozhodl. Byl jsem každopádně ještě jeden rok na vysoké v Praze, ale bylo to namáhavé. Mnoho přátel mi vypadlo po prvním semestru, celkově to bylo anonymnější studium, což je kontrast proti VŠTE, kde je rodinnější atmosféra. Připomněla mi právě studia na průmyslovce ve Vlašimi.
A jak se vám líbí České Budějovice?
Je to krásné město. S přítelkyní tady máme pronajatou garsonku, chodíme na procházky kolem řeky, jezdíme na kolech… Přítelkyně tady ještě studuje, takže v Českých Budějovicích ještě nějaký čas zůstaneme. Mimochodem je zajímavé, že přítelkyně pochází z Týnce nad Sázavou, což je 10 kilometrů od Benešova, ale poznali jsme se až tady.
Takže počítáte s tím, že se přestěhujete?
Trošku přemýšlím, jakým směrem se vydat, protože ještě projektuji v Benešově a také mám dohodu o pracovní činnosti s firmou v Poříčí nad Sázavou, takže pendluji sem a tam. Z hlediska cestování je to náročnější život.
Kde jste byl na tříměsíční praxi?
Právě v Poříčí nad Sázavou – ve Wrigley Confections ČR. Díky praxi tam pracuji dál, nechali si mě na oddělení inženýringu. Na praxi jsem byl spojkou mezi Wrigley a externími firmami. Dokumentaci, kterou posílali, jsem zakládal do adresářů firmy, prováděl jsem lidi po stavbě… Líbilo se mi, že byla praxe souvislá. Tři měsíce jsou skutečně ideální. Když je kratší, tak než se člověk zorientuje, co má dělat, je konec. Praxe mi otevřela obzory, poznal jsem, jak co funguje, poznal další obory a potvrdil si, že chci dělat stavařinu.
Čím vás stavařina zaujala?
V rodině žádné kořeny v této oblasti nemám, ale stavařina mě začala zajímat od doby, kdy má starší sestra stavěla dům. Jako malý jsem chodil pomáhat a moc mě to bavilo. Už na základce jsem tedy měl jasno – věděl jsem, že má budoucnost bude ve stavařině. Jen jsem ještě netušil, jaké budu mít ambice. Klidně jsem mohl být zedníkem.
Nebude se vám stýskat po studiích?
Rozhodně bude. Je škoda, že jsou studia za mnou, uteklo to jako voda. Škola mě bavila, i jsem si při ní něco vydělal, takže to byla fajn kombinace. Konstrukce staveb je obor, který má budoucnost. Je pak možná škoda, že mám kamarády, kteří studovali stavařinu a dnes se jí nevěnují…
Text a foto: Václav Votruba
