Během mého studia na VŠTE jsem se hlavně díky působení ve studentském spolku ESN Budweis setkala s mnoha zahraničními studenty a vždy s nimi byla sranda. Když mi přišel na IS email o možnosti studia v Izmiru v Turecku, jako první se mi vybavili skvělé zážitky s tureckými kamarády z naší školy. Když mi došlo, že Turci mají moře, bylo mi jasné, kam se vydám. Díky mým předchozím zkušenostem se zahraničními pobyty jsem věděla, jak postupovat při přípravě na Erasmus. Stačilo vlastně jen zařídit bydlení (inzerát na Facebooku), cestovní pojištění, letenku a zaregistrovat předměty. Příprava na Erasmus nebyla nijak náročné ani zdlouhavá. S angličtinou jsem nikdy v zahraničí problém neměla, ale nikdy jsem mimo ČR nestudovala, tak jsem se trochu bála. Po prvním týdnu zvykání si na různé přízvuky a nová slovíčka jsem ale už neměla téměř žádný problém.
Program: Architektura
Během prvního týdne mě na univerzitě překvapilo hned několik věcí. Nejenže jsem zjistila, že je tato škola soukromá a moc hezky vybavená, ale také mě zaskočilo, že jsem byla zapsaná na katedře Výtvarného umění a designu v programu Architektury, i když studuji pozemní stavitelství (takovou katedru tam také mají). Polovina mých předmětů bylo pro architekty a polovina pro pozemní stavitelství. Hodně to způsobil fakt, že předměty, které jsem si zaregistrovala předem nebyly volné, neprobíhaly v tomto semestru nebo byly v turečtině. Nejprve byl docela problém tuto situaci vyřešit, ale překvapivě mi pomohla samotná vedoucí katedry, kdy jsme si sedly u sušenek a čaje a sestavila se mnou celý můj rozvrh.
Nakonec jsem studovala předměty: Historie a teorie architektury, Moderní architektura a kultura Turecka, Etika a společenská odpovědnost v architektuře, Úvod do vědy o materiálech, Hydrologie a vodní zdroje, Design přenosu vody a distribučních systémů. Na všechny předměty jsem chodila společně s tureckými studenty a byly téměř úplně vyučovány v angličtině (občas něco učitelé dovysvětlovali v turečtině). Většina výuky probíhala ve formě seminářů po menších skupinách (20-30 lidí) a jen část byla ve formě přednášek. Součástí výuky o materiálech byla jednou týdně práce v laboratoři. Učitelé vycházeli vždy studentům hodně vstříc, a to i během výuky, takže nikdy nebyl problém něco pochopit. Až na některé předměty, kde se více počítalo, se mi studium zdálo poměrně lehké.
Během semestru bylo potřeba vypracovat několik zajímavých projektů (například pohlednici na téma světová architektonická památka) a pár seminárních prací, které se moc neliší od těch na naší škole. Midterm (zkoušky v průběhu semestru) probíhal v podobě písemných testů a prezentací. U jedné ze zkoušek mě zaujalo, že nám vyučující dovolil nahlížet do externích materiálů (tzv. open book test). Zkouškové období se trochu lišilo od těch našich. Trvalo jen dva týdny a na každou zkoušku byl jen jeden pokus. Já jsem jich měla 5 a vše probíhalo formou písemného testu.
Celkově na školu v Izmiru moc ráda vzpomínám. Mít možnost studovat na škole s velkým kampusem, skvělým vybavením, zajímavým systémem výuky a vyučujícími, kteří opravdu rádi učí, byl pro mě inspirativní zážitek a hodně jsem se za ten jeden semestr naučila, a to nejen během výuky.
Život v Izmiru
Bydlela jsem na studentském bytě se svým přítelem a dvěma původními nájemníky – Nigerijcem a Syřanem. Na univerzitu jsem to pěšky měla dvacet minut a autobusem pět. V kampusu byla levná menza, ale v okolí bylo také hodně tureckých restaurací. Nejvíce mě zaujalo všudypřítomné hejno koček a nedostatek chodníků. Nejlepší na mém pobytu bylo levné cestování za zajímavou tureckou kulturou. Turecko je oproti ČR někdy až o polovinu levnější a já si tak mohla dovolit cestovat každý víkend. Kromě Izmiru jsem tak viděla i středo-východ Turecka, Istanbul, UNESCO památku Pamukkale, řecký ostrov Chios a poprvé se potápěla s přístrojem. Naopak mě hodně zklamalo, že i když má Izmir moře, nejbližší pláž je 60 km daleko a já se vykoupala vlastně jen dvakrát. Co se nočního života týče, všechno se odehrávalo v jedné ze čtvrtí Izmiru – Alsancak.
I když mě Izmir v několika případech zklamal, vše hodně zachraňovali úžasně přátelští místní obyvatelé. Vždy se ke mně chovali velmi mile a s úctou. Nikdy jsem nenarazila na žádný problém, spíše naopak, když jsem měla potíže, pomohli mi. Jednou dokonce, když jsme měli v noci při procházce hlad, ale neměli jsme u sebe dost peněz, stánkař nám dal jídlo zdarma a nechtěl ani těch pár lir, které jsme měli. Navíc nám ještě přisunul židli, a nakonec jsme si skvěle pokecali, ačkoliv neuměl anglicky.
Finance
Od školy jsem dostala 38 000 Kč a našetřeno jsem měl dalších 25 000 Kč. Celkově jsem utratila 75 000 Kč, kdy cca polovina peněz padla na výlety a věci, bez kterých bych hravě v Turecku přežila (jezdili jsme někam skoro každý víkend). Ubytování vyšlo na 16 000, letenky na 6 000, doprava (do a ze školy) na pouhých 600 Kč. Poplatky za oficiální dokumenty atd. na 3000 Kč. Za jídlo jsem mohla utratit tak 25 000, ale určitě by se dalo ještě ušetřit. Celkově mi peníze od školy pokryli většinu hlavních výdajů, ale pokud bych měla jet na Erasmus bez našetřených peněz, myslím že by to nestačilo.
Hodně důležité je počítat s vyřizováním povolení k pobytu, které je nejen pekelně zdlouhavé, ale také vyjde na cca 2000 Kč, když sečtu všechny poplatky.
Závěr
I když jsem si pobyt v Izmiru představovala jinak, hodně to zachraňovala kvalita univerzity, a proto bych vše ohodnotila za 3,5/5. Když přemýšlím, jak by se mohl tento pobyt zlepšit, tak mě napadají především peníze, kterých na studium v Izmiru není od projektu Erasmus+ příliš. Dále také nebyla možnost zažádat si o bydlení na univerzitních kolejích. Kdyby se vyřešili tyto dva problémy, určitě by to zlepšilo kvalitu této nabídky studia.
A co bych doporučila dalším studentům? Určitě si včas zažádejte o povolení k pobytu, abyste neměli problémy, s jakými jsem se setkala já. Když si budete hledat bydlení v Izmiru, určitě se ubytujte co nejblíže ke škole (dojíždění je ve městě zlo).
Kontaktní osoba: Tuğçe Karadereli, asistentka zahraničního oddělení, tugce.karadereli@ieu.edu.tr, 013224888187
