Asi bych měl na úvod vysvětlit, proč jsem si vybral studium na Madeiře – v hlavním městě Funchalu. Prvním, hlavním důvodem bylo, že jsem si uvědomil na konci magisterského studia, že bych ještě rád někam zkusil vycestovat, než najedu na pracovní režim. A konkrétně Madeiru proto, že v době pandemie viru COVID-19 nakonec zůstala jako jedna z mála zemí přístupná zahraničním studentům. A navíc kdo by nechtěl strávit pár měsíců na ostrově u oceánu.
Jako předměty jsem si na univerzitě ISAL vybral dva anglické jazyky a zbytek jsem zvolil z nabídky oboru Business management. Nakonec jsem mohl z důvodu protipandemických opatření osobně docházet pouze na angličtiny, alespoň v prvních měsících. Ostatní předměty byly od začátku online či ve formě seminárních prací. Po cca dvou a půl měsících jsme byli nuceni přesunout do formy online přednášek i angličtinu.
Ubytován jsem byl za dobu pobytu na dvou formách ubytování. Nejprve jsme měli pronajatý menší domek, který jsme našli přes stránku booking.com. Po dvou měsících jsem se přesunul na pokoj do centra města, kdy jsem pro nalezení ubytování využil portugalskou stránku idealista.pt. Obě ubytování vycházeli cca na 250 eur/měsíc. Dále ve Funchalu fungují také studentské koleje, zde je cena kolem 170-180 eur/měsíc. Ubytování mimo koleje jsem zvolil z důvodu klidu na dopsání diplomové práce a učení na státní závěrečnou zkoušku. Každopádně s lidmi z koleje jsem měl možnost se seznámit i tak. Kdykoliv jsem měl volný čas, snažil jsem se cestovat. Úpadek turismu na ostrově zapříčinil, že šly dolů ceny v restauracích či v půjčovnách automobilů. Několikrát za pobyt jsme si tedy pronajali auto a vyrazili na víkendové výlety. K výletům je možné také využít autobusovou dopravu po ostrově. Nejvíce jsem si užil treky na nejvyšší horu Pico Ruivo, na Ponta de Sao Lourenco nebo Madeira trip, který byl organizován místní ESN crew. Dále jsem trávil čas na pláži či cvičením na workoutovém hřišti, které je umístěno kousek od oceánu. A o některých večerech také navštěvoval kluby Torniera nebo Living room, které jsou oblíbené mezi Erasmus studenty.
Celkově je potřeba počítat s tím, že pokud chci vidět a zažít něco navíc, budu muset sáhnout i do své kapsy a nepokryji vše pouze ze stipendia. I tak mi po sečtení nákladů stipendium pokrylo nějakých 60-70 % nákladů. Rozhodně bych chtěl všem Erasmus program doporučit a poradit, ať vyrazí co nejdříve. Trochu mě mrzí, že jsem nevyjel do zahraničí již v dřívějších letech. Svůj pobyt jsem si i přes určité protipandemická opatření užil, procestoval Madeiru, seznámil se s novými lidmi (se spolužáky jsme domluveni, že se musím v budoucnu vrátit na návštěvu) a zlepšil jsem angličtinu. Děkuji VŠTE a EU za poskytnutí možnosti být součástí zahraničního programu Erasmus+.
