Page 20 - Student 1/2022

mi vždy přišla velmi zajímavá a kreativní. Samozřejmě, možné tuto spolupráci a transfer know-how
Těší mě,
když vznikne něco, co lidi
využívají a mají z toho radost
Ing. Michal Žemlička, MBA je absolvent VŠTE
v Českých Budějovicích. Nyní vede firmu Granteum
s.r.o., která je spin-off firmou VŠTE a specializuje
se na dotační poradenství, přípravu projektových
a grantových žádostí a administrativu související
s projektovou realizací obecně. Granteum staví na
více než desetileté zkušenosti v získávání prostředků
a realizaci projektů financovaných z tuzemských
i zahraničních zdrojů. Na VŠTE Michal Žemlička
studoval v letech 2007-2011 bakalářský program
Ekonomika podniku, inženýrský titul pak získal
na Vysoké škole logistiky v Přerově.
Proč jste si vybral ke studiu VŠTE?
Po střední škole jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu
České Budějovice, na jejímž základě v roce 2006 VŠTE
vznikla. Bylo nám tehdy nabídnuto po složení přijímacích
zkoušek nastoupit do prvního otevřeného semestru
na VŠTE. Začínali jsme tehdy letním semestrem a já jsem
měl tedy tu čest patřit mezi první studenty nově vzniklé
vysoké školy.
20
Jaké to tady tehdy bylo?
Myslím, že z dnešních studentů by to tu v době,
kdy jme tu studovali my, poznal jen málokdo.
Aktuální stav je výsledkem 15 let dramatického
rozvoje školy. To ostatně potvrzuje i údiv mnohých
bývalých spolužáků, kteří se sem po letech mají
možnost vrátit a jsou zpravidla velmi
mile překvapeni.
Proč jste po studiu zůstal na VŠTE?
Malý kolektiv studujících byl velmi zajímavý v tom,
že jsme se měli možnost velmi dobře poznat
a zároveň i zapojit do chodu školy. Myslím,
že jsme s několika dalšími studenty patřili k těm
aktivnějším, pracovali jsme například
na vznikajícím studentském časopise, pořádaly
první ročníky studentských grilovaček.
To byl myslím důvod, proč si nás pak někteří
pedagogové vybírali na spolupráci například
jako pomocné vědecké síly. Do zaměstnaneckého
poměru na VŠTE jsem pak vstoupil na útvaru
pana profesora Váchala a začínal jsem jako
referent projektových prací. Práce na projektech
je s tím spojeno mnoho administrativy a není to vždy
snadné. Ale množství rozvojových aktivit, které se
kolem VŠTE děly a stále dějí, dává záruku toho, že se
rozhodně nejedná o práci stereotypní.
Co je podle vás na projektech nejnáročnější?
Rozhodně je to jejich administrativní část. Dotačních
zdrojů a nástrojů je hodně, není výjimkou, že pravidla
poskytovatelů se od sebe velmi liší, používají se různé grantovou, nadační administrativu. Nevyhneme se
administrační systémy, různé postupy. To ale
samozřejmě chápu jako hlavní předmět naší práce,
poprat se s administrativou a umožnit řešitelům
projektu soustředit se na cíl a výsledky, ke kterým se
zavázali a které od realizace očekávají.
Jaký projekt považujete za nejzajímavější?
To nelze takto jednoduše říci, aktivity kolem školy
a partnerských subjektů, se kterými mám teď možnost
pracovat, jsou skutečně pestré. A to je na tom vlastně
možná to nejzajímavější. Myslím, že označení školy –
akademická obec je velmi trefné. Vysokou školu asi
většina chápe z pohledu vzdělávací a výzkumné
činnosti. Instituce této velikosti a charakteru má ale
i budovy, které je třeba modernizovat, rekonstruovat…
stejně jako obec pak máme chodníky, parkoviště, zeleň
nebo třeba knihovnu ale i školku a teď nově i základní
školu... Obce mají kulturně činné organizace nebo
spolky. VŠTE má například sportovní spolky hokejistů,
fotbalistů a šachistů. A všechny tyto činnosti a jejich když vznikne něco, na co si můžete fyzicky sáhnout
rozvoj je možné podpořit z veřejných prostředků
formou projektů. Projektová činnost školy se skutečně
od projektů řekněme malé obce v mnohém neliší.
Granteum si ale klade za cíl především propojovat
na společných projektech požadavky praxe a VŠTE
jako výzkumné instituce a tam vznikají skutečně
zajímavé aktivity.
Jak to funguje v praxi?
Zadání většinou přichází od malého nebo středního
podniku, který nedisponuje výzkumným oddělením
nebo laboratořemi, zato má specifický problém, který
potřebuje a neumí svépomocí řešit. Škola má
odborníky, a tedy i know-how v mnoha oblastech
a zpravidla i nástroje, jako jsou laboratoře nebo třeba
software. Mým úkolem a úkolem mých kolegyň je pak
pokud možno najít vhodný finanční nástroj, kterým je
financovat. V případě, že jsme úspěšní, tak i následně
zajistit veškerou související administrativu spojenou
s přípravou žádosti a realizací tak, aby se zadavatel
a akademičtí pracovníci mohli soustředit pokud možno
jen na problém, který potřebují řešit.
Je to tedy hodně o financích?
Ano, Granteum je tu od toho, aby řešilo dotační,
tedy sestavování rozpočtu, detailních finančních
plánů, finančních zpráv atd.
Řadu let jste působil jako vedoucí projektového
oddělení VŠTE. Jaký je rozdíl mezi školními
projekty a těmi pro firmy?
Je to jiné. I teď samozřejmě řešíme mnoho projektů
pro školu. Hlavní rozdíl vidím v tom, že business je
daleko přísnější na čísla a na výsledky. Akademické
prostředí je ochotné, řekněme, počítat i s jistou mírou
neúspěchu. Když například výsledek výzkumu není
ihned aplikovatelný a nemá okamžitý odraz v příjmech.
Partner z businessu chce zpravidla hned vědět, jaký
finanční efekt může z projektu očekávat a na dosažení
těchto cílů samozřejmě trvá.
Co vás na tom nejvíc baví?
Především ona různorodost a také to, když vidíte
progres instituce a partnerů, že jim pomáháte řešit
financování něčeho, co má smysl. Zejména mě těší,
a lidi to využívají a mají z toho radost. Moc se mi líbí
například odpočinková zóna v areálu školy, rozšířená
mateřská školka nebo i nedávno vysázené stromy.
Velmi se také těším na nové laboratoře, které by
v kampusu měly vzniknout.
Jaké největší projekty jste dělal?
Asi největší co do finančních prostředků jsou právě
připravované laboratoře. Ale administrativně jsou
náročnější spíše neinvestiční projekty, které zahrnují
mzdové prostředky. Administrativní náročnost
zpravidla není o velikosti rozpočtu. Za mě je
úspěchem, když projekt splní všechny výstupy, dodrží
harmonogram, rozpočet a nám se pak podaří vše
profinancovat v předpokládané míře. Musím říct,
že pyšný jsem hlavně na to, že právě toto se nám
s kolegyněmi dlouhodobě daří.
21