Page 15 - Student 1/2023

A jaké nabídky práce ti po Prostřenu přišly?
Ozvali se mi z lepších podniků a já jsem si jeden z nich
vybral – v létě jsem pracoval v Divokým bistru
v Úbislavi na Prachaticku. Jsme francouzské bistro,
natáčel se u nás Souboj na talíři a vyhráli jsme
Křišťálový špendlík na Googlu. Jsme malé bistro,
ale hostů chodí hodně. Máme malou kuchyň a bar
o velikosti lodního kontejneru. V létě jsme chtěli
přijmout třetího kuchaře, ale byl obézní, takže bychom
se tam nevešli :)

Vrátil ti někdy někdo jídlo?
Jo, to se stává. Máš různé druhy zákazníků, učili jsme
se o tom i na učňáku. Vždycky najdeš rýpala. Když
vydáš jiné jídlo, než si objednali, to se stává. Taky
se stává, že lidi si objednají úpravu steaku, uděláš
správně medium rare na 40 stupňů a oni ti ho vrátí,
že je to krvavé. Ale že by se jednalo o kvalitu, tak
to se nestává.
A nějaké pochvaly?
To se mi stává, to je strašně super. Když není narváno,
v Divokým bistru nosíme jídla přímo zákazníkům,
prohodíme s lidmi pár slov, je to pro ně velké
Obézní kuchař je častý úkaz. Ty jsi ale štíhlý… obohacení. Nás to taky baví, že si tu svou práci
No to nejsem. A proto hraju florbal, abych se v létě můžeme sami odnést, motivuje nás to udělat
vešel do kuchyně. Moje heslo je „Nevěř hubenému co nejlepší jídlo. Stávalo se mi, že mě dámy
kuchaři“ :) Jde o ten životní styl kuchaře, protože staršího věku poznávaly z Prostřena a fotily se
v kuchyni nemáš čas jíst. Pracuješ 16, 17 hodin, celý se mnou.
den se v tom mácháš, dochucuješ, čicháš to. V noci
skončíš, opadne z tebe stres a teprve o půlnoci
dostaneš hlad. Já bych to přirovnal k hladu
po marihuaně – sníš úplně všechno. V létě v bistru
to docela jde, dáváme si ráno snídani, protože
otevíráme až v 10 hodin, a odpoledne si něco malého
dáme, když je chvíli klid. Teď ve škole mám čas si
uvařit, dělám si krabičky, svačiny, ale chodím
i do menzy.

Co si myslíš o naší menze?
Já jsem ve školní jídelně taky dělal, vím, že to není
žádná sranda. Viděl jsem obě dvě strany – konečné
strávníky, kteří si stěžovali na kvalitu, i kuchařky
v kuchyni, které si nemůžou objednat suroviny,
které by chtěly, protože na to nemají rozpočet.
Je to nevděčná práce, nechtěl bych to dělat.
Jaké to je, zvládat stres v kuchyni?
V kuchyni je nejdůležitější plánování a příprava,
to dělá 90 % úspěchu. Je to úplně jiný druh stresu,
než člověk zná třeba ze školy, nebo když se bojí
doktora. Ani nevím, jak to popsat. Vím, že to není práce
na celý život. Můj cíl je vytvořit si svůj podnik nebo být
součástí podniku na jiné pozici, než kuchař.
Jsem rád, že vím, co v tom oboru je reálné a co ne.
Ne jako někteří lidi, kteří přijdou do podniku na pozici
provozní s vysokou školou, ale nikdy nebyli v kuchyni.
To je hrůza. Zažil jsem jen pár vedoucích, kteří si
dokážou vzít zástěru a jít do kuchyně. Takový bych
chtěl být já. Proto jsem rád, že mám praxi, ať už
od táty nebo z brigád, na které chodím od mládí.

15